10.10.2018 (14:06)
Takováto akce si zaslouží nějakým způsobem zvěčnit. Ve zkratce - bylo to pestré, bylo to náročné a stálo to za to! Pokud se chcete dozvědět víc, dejte si chvíli pauzu v hektickém dni a začtěte se do textu, mrkněte na fotky a příště jedete s námi;-)
Úkol zněl jasně, po skoro třech letech půstu, ve kterých se soustředění Bootcampu nekonalo, navázat na krásnou tradici a všem zúčastněným dokázat, že aktivní prodloužený víkend (v našem případě spíše hyperaktivní) obohatí tělo i mysl nad rámec očekávání. Dle observační studie na daném vzorku, mohu z pozice vedoucího experimentu konstatovat, že hypotéza byla potvrzena:-)
Místem činu se stala pro nás relativně nová, málo známá lokalita Klíny. Obec v Ústeckém kraji, který si spíše než s krásnou přírodou, spojujeme s průmyslově znečištěnou oblastí, sníženou kvalitou ovzduší a obtížně řešitelnou sociální problematikou. Jenže Ústecký kraj je přece jen docela velký. Pokud vyjedete z pánví, na kterých se lidé dosyta vyřádili až na sever do Krušných hor, ráz krajiny se mění a objeví se oblast, která bude jistě časem aspirovat na nové CHKO.
Termín prvního říjnového víkendu jsme lépe zvolit nemohli, babí léto v plném proudu, sluníčko od rána do večera a přitom příjemné teploty. Jen poslední výběh na rozhlednu Jeřabina v neděli odpoledne nás hory nenechali zapochybovat o své náladovosti, teplota poskočila dolů o deset stupňů, rozfoukalo se a výhled z rozhledny si vychutnali jen opravdoví mistři představivosti. Ubytování a celé zázemí, které jsme měli k dispozici, bylo ideální. Žádné zbytečné kroky, vše na jednom místě a tak veškerá energie mohla být využita při tréninkovém zatížení. Hlavními aktéry bylo osm statečných, převážně z lokalit Divoká Šárka a Stromovka. O ty se z hlediska tréninkové náplně v příjemné, rodinné atmosféře a tedy až otcovsky staral trenér Michal. Pokud jste někdo věnoval pozornost našemu programu, mohli jste mít určitou představu, reálně to mohli posoudit jen vyvolení. Tréninkových fází bylo několik a měli prověřit poctivou přípravu, kterou Vám věnují naši trenéři.
Ve čtvrtek jsme po příjezdu absolvovali poznávací běh po okolí. Převýšení 300m na 5,5 kilometrech nás informovalo o tom, že jsme opravdu v horách. Po lehkém posilování a protažení s obřím plyšovým medvědem v místní posilovně jsme měli hotovo, myšlenky na pracovní den byly zahnány a mohli jsme se koncentrovat na o poznání náročnější dny, které měly přijít.
V pátek ranní rozcvička a pozdravy slunci, snídaně a pak přitvrzujeme. První hodinku mácháme kettlebelly, abychom se pak mohli proběhnout při vědomostně-výkonnostní hře. Pro Vaši představu, běžíte přibližně 550 metrů, ne úplně po rovince a pak usedáte, abyste vyřešili logický úkol, pokud uspějete, můžete za odměnu běžet znovu, pokud ne, čeká Vás oblíbených 20 angličáků. To vše v deseti kolech. Je jasné, že stoupající zátěž na bystrost nemá vždy pozitivní efekt a tak bylo jednoznačně o zábavu postaráno. Dodám, že se počet angličáků napříč osazenstvem kolísal mezi 20 a 120 kusech. Po obědě a polední pauze dáváme klasiku, tedy schody, poté zničíme horní část těla na hrazdách, s TRX a s expandery, načež zakončíme podvečerním výběhem k větrné elektrárně na Mračný vrch a kvalitním protažením ve společenské místnosti. Není lepšího zakončení dne než procházka při svitu hvězd. Ucho chemika potěší, že díky chemiluminiscenční reakci, kdy se peroxidu vodíku mísí s aromatickými estery kyseliny šťavelové, takzvanými aryloxaláty, jsme měli perfektně značenou cestu potemnělým lesem. Malý problém nastal, když značky skončily a zúčastnění měli zatočit doprava a po silnici dojít asi 200m k hotelu. Pravá a levá jsou si prostě tak strašně podobné:-D Ještě že máme ty telefony, jinak bychom museli jít hledat Alču k našim německým sousedům. Všichni ve zdraví zpět a jde se spát.
Sobota začíná zostra, trať překážkového závodu se totiž nenaznačí sama a rozcvičky se ujímá Petr. Ten jí okoření úseky, medíky, kliky a spíš než rozcvičku tedy celá akce připomíná regulérní tréninkovou jednotku. Po cenné snídaňové pauze a trávení, už je v tom každý sám. Účastníci se totiž staví na start překážkového závodu. Čeká nás necelých 6km v těžkém terénu s přidanými devíti překážkami. Nejlepší borci zvládnou trať za 43 minut, o vítězství rozhoduje houževnatost v podobě proběhnutí potoka s výsledkem mokrých bot a pouhých 10 vteřin – Petr 43:46, Láďa 43:56. Tento závod byl rovněž nominačním kritériem pro odpolední týmové zápolení. Máme tu tým TYGŘI – Míra, Petr, Alča. Honza a BERUŽCI (ne to není překlep) Tom, Láďa, Ivča, Marťa. Čekalo nás 8 disciplín, které prověřily všechny naše pohybové dovednosti a ještě k tomu kladly vysoké nároky na týmovou taktiku a závodního ducha. Těžko popisovat celé soupeření, některé fotky napoví, že jsme se pěkně zničili, ale zároveň královsky bavili. Některé individuální výkony braly dech, Ivča a Petr na benchpressu, Mírův a Láďův seběh, Tomovo nekompromisní ovládnutí ručkované. Nicméně nerozhodné zápolení rozhodovala závěrečná disciplína amulet, která spočívala v uchvácení maskota týmu, který byl umístěn dole pod sjezdovkou. Tedy celá sjezdovka dolů a nahoru v týmu. Rozdíl 20 vteřin napovídá, že síly byly vyrovnané, ale přece jen o fous lepší byli Tygři, kteří si odnesli cenné týmové prvenství. Závěrečné posilování břišních svalů bylo jen třešničkou na dortu a finální protažení probíhalo na rozdíl od jiných tréninkových jednotek zcela mlčky. Naštěstí večeře nás nabyla aspoň trochu energii a ti, co nepadli za vlast již po deváté, si užili skvělý relax v místní sauně.
Nedělní ráno již bylo hodně o morálu, ale pohodová rozcvička dnes opět trochu jemnější pod Michalovým vedením dokázala všechny přesvědčit, že nedělní program ještě dáme. Dopolední běžeckou hru na přesnost, pro nezasvěcené 8x 500m s losovaným tempem, ovládla s velkým náskokem Alča. Následující klasický Bootcampácký kruháč byl skvělým zakončením intenzivních jednotek. Výše zmíněny odpolední výběh na rozhlednu, by se dal nazvat regeneračním. Můžeme se poplácat po zádech, dát si poslední čepovanou swift colu a mít radost, že jsme to všichni ve zdraví zvládli.
Co říci závěrem? Sportovní soustředění jsou často vrcholem tréninkového úsilí profi i amatérských sportovních oddílů. Máte možnost si vyzkoušet profesionální servis, který se dostává vrcholovým sportovcům. Můžete chvíli psychicky vypnout, někdo se o Vás stará, říká Vám, co máte dělat, vy musíte jen „zatnout zuby“ ,vydržet a hlavně si to užít:-) Skvělý pocit z překonání sebe sama je pak velice, velice příjemný. Obrovské uznání všem účastníkům, kteří to bravurně zvládli.
Pojedeme zas a vy máte možnost být při tom, chce to jen trochu překročit práh pohodlí, ale pozor vznik závislosti je prakticky nevyhnutelný!
Budeme se těšit na dalším soustředění.
Za tým Bootcamps,
Michal
