24.06.2019 (15:10)
S nadcházejícím létem, přicházíme s miniseriálem o pohybové aktivitě v horkém prostředí. Úvodním příspěvkem téma zarámujeme a přiblížíme si základní pojmy a fakta, se kterými budeme následně pracovat v příspěvcích dalších, kde už získané informace zužitkujete v praxi.
Vliv okolního prostředí na člověka může být hlavním faktorem ovlivňujícím lidskou výkonnost. Na udržování tepelné rovnováhy v našem těle se podílí vlastní produkce tepla a klimatické faktory okolního prostřední - teplota, vlhkost, proudění vzduchu a tepelné záření. Měření teploty teploměrem tak, jak ho známe, tedy nemusí být pro odhad podmínek vhodných pro pohyb dostačující. Ve sportovní vědě, u armády či v průmyslové hygieně se proto používá index pociťované teploty WGBT (wet-bulb globe temperature), který má větší vypovídací hodnotu a při venkovním měření bere v úvahu teplotu, vlhkost vzduchu, rychlost větru a viditelné i infračerveného záření.
V tabulce je pak možné vidět, jak podle teploty WGBT hodnotí ACSM (American College of Sports Medicine) výši rizika při pohybové aktivitě.
Dobře chráněný člověk snáší extrémní teploty od -50°C až do 100°C a může v nich dokonce pracovat, ale jeho vlastní organismus snáší výkyvy teploty těla pouze v rozsahu 4°C teploty jádra, aniž by se významně zhoršil jeho zdravotní stav. Dolní hranice tepla, při které je buňka poškozena vytvořením krystalů vody, je -1°C. Naproti tomu při 45°C dochází k srážení buněčných bílkovin a buňka umírá.
Pro lidský organizmus je riziko poškození z vyšší tělesné teploty větší než z nízké. Člověk si udržuje tělesnou teplotu kolem 37°C , která je optimální pro činnost všech funkcí a systémů. Její zvýšení nad 39°C mohou provázet poruchy některých tělesných funkcí a teplotu nad 41°C snese člověk jen na krátkou dobu.
Kontrola rovnováhy mezi podchlazením a přehřátím je úlohou regulačních mechanizmu v centrální nervové soustavě, v hypotalamu, který se snaží udržet tělesnou teplotu relativně konstantní. Teplota není stejná v jednotlivých částech těla. Nejvyšší teplotu má jádro 37 – 38°C, které zahrnuje hluboko uložené orgány – srdce, plíce, břišní orgány a mozek. Zbytek těla - kosterní svalstvo, podkožní kuk a kůže má teplotu nižší. Ideální rozdíl mezi teplotou jádra a kůže v klidu činí 4C°.
Ideální teplota okolí pro svlečeného člověka v klidu 28°C WGBT. Za těchto okolností je průměrná teplota kůže 33°C.
Při svalové práci, která je podstatou pohybové aktivity, dochází k přeměně chemické energie na mechanickou (kolem 20%) a tepelnou (kolem 80%). A právě toto vzniklé teplo, které v zimě pomůže užít si sportování i v nízkých teplotách nám v horku dokáže pěkně zavařit:-)
Jak si s tím tělo poradí zjistíte v dalším článku;-)
Michal Štohanzl
Zdroje:
Máček, M., Radvanský, J. et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity Praha: Galén, 2011.
Hoffman, J. R. Physiological Aspects of Sport Training and Performance 2st Edition, Champaign, IL: Human Kinetics, 2014.
